Tuesday, September 13, 2016




Der Lauf der Dinge

Náš každodenní život je neustále spojen s interakcí s řadou všedních užitných předmětů, které jsou s námi spojeny svou funkcí, jenž pro nás vykonávají. Ať již se jedná o zubní kartáček nebo deštník. Ve chvíli, kdy přestanou tuto svou roli plnit, ztrácí se i naše vazba vůči nim. Dalo by se říct, že vše je záležitostí vzájemných vazeb a náš vztah k okolnímu světu je vlastně jakousi sítí relací. Dobře sem zapadne stejně tak láska k druhému člověku, jako naše péče o oblíbené boty. To je dobře vidět zvlášť v dnešní době, kdy technologie rozmazává rozdíl mezi živým a neživým, entitou a věcí.

Ve svém krátkém filmu Der Lauf der Dinge z roku 1987 švýcarská umělecká dvojice Peter Fischli & David Weiss sestavila řadu takových vysloužilých předmětů do linie vztahů, v níž vzájemnou interakcí vyvolávají řetězovou reakci. Impuls prvotního hybatele tak iniciuje proces, který zdánlivě nesouvisející předměty spojí jejich nově definovanou funkcí do vzájemného dialogu. Umění zde hraje svou specifickou roli, v níž dává nový smysl tam, kde bychom ho už nehledali a vytváří ve své zdánlivé bezúčelnosti autonomní význam.

Na této výstavní prezentaci představují Sofie Švejdová a Karíma Al-Mukhtarová své instalace, která každá jinak s momentem vztahu předmětu a jeho funkce pracují. Sofie Švejdová zde spojuje svou malířskou práci a u ní oblíbenou hru s tekutým pigmentem v komplexně pojatou a atmosférou naplněnou realizaci. Její temné obrazy asociující hlubiny džungle se vážou na okolní mlžnou atmosféru, z níž vystupuje objekt, který svou barvou, stejně tak jako svým tvarem, může vzbudit dojem něčeho tělesného. Současně zde však vzniká podivně protikladný vztah mezi typicky artistními, iluzivními obrazy, vycházejícími z tematiky přírody a přírodních materiálů, a předmětem, jehož materiálem je všední plast a syntetický pigment. Řada asociací a vzájemných dialogů mezi materiály a předměty zde vytváří autorčinu vlastní interpretaci procesu, v němž v našem světě předměty získávají a ztrácí smysl.

V instalaci Karímy Al-Mukhtarové vstupují na první pohled do hry lidské figury. Přesto však stále zůstáváme ve výsostném světě „neživých“ věcí. Ve středu všeho sedí figurína, která měkkostí svého materiálu a abstrahovanou formou jakoby zastupovala tělesné jako takové. Současně je však vytvořena prostřednictvím rukodělných technik spjatých s vytvářením předmětů, jež jsou běžně člověku nejbližší – totiž oblečení. Také sama sedí u pletacího stroje, z něhož se vinou vlněné nitě k okolním siluetám. Ve statické scéně plné neživých věcí je tu před námi inscenován proces, při němž vznikají pletené předměty obalující formu lidského těla. Každá ze stojících siluet má na části svého oblečení náznak tvaru, k němuž je přirovnáván jeden ze základních typů ženské módní siluety. Stejně jako je často v tradiční kultuře ženské tělo chápáno jako pasivní estetický objekt, tak je zde znejistěna hranice mezi lidským tělem a předměty hmotné kultury, které slouží k jeho typizaci.

Viktor Čech